Víkendové okénko JČ

Pondělí, 07.10.2019 09:24
Další víkend utekl jako voda a tak je na čase opět sdělit, jak si vedly týmy Sršňů. V pátek jsme vše odstartovali výjezdem mužů na horkou palubovku Sov z USK, kde jsme za naší pětileté prvoligové existence ještě nedokázali zvítězit. Zatímco my jsme měli na kontě dvě výhry nad Litoměřicemi a Plzní, pražský tým měl své první dvě utkání odložená, a tak zahajoval soutěž proti nám. Utkání se hned od začátku nesmírně podobalo tomu, které tam před týdnem vybojovali naši junioři těsnou jednobodovou výhrou. I přesto, že jsme si ukázali na videu, jak chceme řešit některé situace, nedokázali jsme se vyrovnat fyzické síle soupeře a po celé utkání jsme měli velký problém s doskokem. Naštěstí na útočné polovině se týmu dařilo a pohyb Sršňů dělal domácím velké problémy. Skóre se tak přelévalo z jedné strany na druhou a během první dvacetiminutovky se nikdo nedostal do vyššího jak pětibodového vedení. Stav při cestě do šaten tak byl 47:49 pro hráče ve žlutočerném. V šatně jsme si řekli několik pokynů, co chceme do druhé půle změnit, bohužel jsme to ve třetí čtvrtině nedokázali splnit a ještě ke všemu se nám zadrhl útok, kdy jsme dali pouze 11 bodů a před poslední čtvrtinou jsme tak prohrávali 65:60. Pak však přišel zlom. Sršni si řekli, že udrží svou letošní neporazitelnost a na poslední čtvrtinu se nadechli k velému náporu. Výbornou agresivní obranou doslova zavřeli náš koš a v útoku už to pak šlo samo. V poslední minutě už mohli naplno propuknout oslavy, kdy jsme poprvé v 1. lize zvítězili na Folimance a s bilancí 3:0 se osamostatňujeme na čele první ligy.
 
 
 
 
 
 
Komentář Jana Čecha: Jsem nesmírně rád, že jsme natáhli vítěznou sérii, protože jsem měl z tohoto utkání velké obavy. Hra USK nám dlouhodobě nesedí a měl jsem strach, aby hráči po prvních dvou výkonech nezačali létat hlavami v oblacích. I když jsme v utkání měli slabší místa a náš výkon nebyl tak přesvědčivý, jsem nadšený z výkonu ve čtvrté čtvrtině, kdy naše obrana snesla nějaké měřítko. Dát 89 bodů na Folimance, to se nestává každý den a i přesto, že hráčům rád říkám větu, že brání ten, kdo nevěří svému útoku, tentokrát bylo klíčem k vítězství nasazení na obrané polovině v poslední desetiminutovce.  Nicméně není čas na velké oslavy, už v pátek 11.10. od 19:00 na domácí palubovce přivítáme Basket Košíře. Přijďte nás podpořit do Sršního hnízda v co největším počtu a budeme se společně snažit udržet naší letošní neporazitelnost!
 
 
 
Jako poslední tým Sršňů rozběhl o víkendu svou soutěž také tým U17. V této kategorii se Sršni pyšní dvěma mistrovskými tituly v řadě, a tak se v sobotu na 16 hodinu přišla do haly podívat celkem slušná návštěva, aby viděli, jak si povedou hráči ročníku 2003 a 2004, a jak budou pokračovat v trendu posledních let. Naším prvním soupeřem byl tým Snakes Ostrava. Utkání se rozběhlo tak, jak se dalo očekávat. Nevím zda byli nervózní víc Sršni nebo Snakes a i přesto, že se hráči snažili a bojovali, míč je tak nějak neposlouchal. I když Sršni měli obrovskou převahu na doskoku, bohužel úspěšnost zakončení byla až komická. Za první poločas jen TH 20/8 a trojky 15/1. Domácí tým působil živějším dojmem, ale poločasový stav 36:34 sliboval nervy i do druhého poločasu. Naštěstí Sršni přilétli z poločasové přestávky s touhou ukázat, co bude v tomto ročníku jejich DNA. Najednou jich bylo plné hřiště, jeden rychlý protiútok střídal druhý, agresivní obrana dělala hostům velké problémy a celá hala ožila, výsledek třetí desetiminutovky 29:5 mluví za vše. V poslední čtvrtině tak dostali prostor se ukázat a získat své první extraligové minuty i kluci z laviček, nicméně to nic nemění na faktu, že Sršni odstartovali sezónu domácí výhrou 75:52. Pozitivem byl zejména výkon na obrané polovině, kdy udržet Ostravu na 52 bodů má určitě svou váhu. Zároveň doufám, že jsme si v tomhle utkání vybrali střeleckou smůlu na pár měsíců dopředu, mít trojky 33/4 a TH 32:13 a porazit Snakes o 23 bodů, to je anomálie, která se jen tak nevidí.
 
 
 
 
 
 
V neděli do naší haly zavítal rovněž tým z moravskoslezské metropole, tentokrát tým Nové Huti Ostrava. Při pohledu na soupeře všem bylo jasné, že fyzicky mají tentokrát navrch hosté a domácí si budou muset vybojovat vítězství svou rychlostí a agresivitou. Sršni chtěli hned od začátku ukázat, že z naší haly se ani letos body vozit nebudou. Hned jsme se ujali vedení 9:3 a donutili soupeře k oddechovému času. Bohužel po něm tým NH ožil a dostal se i na chvilku do vedení. Bohužel nás po celé utkání srážely hlouposti v obraně, kdy jsme svoji naivitou dávali soupeři doslova body zadarmo a na tom musíme určitě zapracovat. Naštěstí pryč byla sobotní střelecká nemohoucnost a aktivita domácích na útočné polovině byla jedna velká radost. Každý kdo přišel na hřiště, tak chtěl hrát a soupeř sbíral jeden faul za druhým. V půlce druhé čtvrtiny jsme se dostali do vedení 50:33 a klíčový hráč soupeře Štiak si právě udělal čtvrtý faul a nejlepší střelec Volný měl také tři osobní chyby. V tu chvíli jsme měli osud utkání ve svých rukou a mohli jsme soupeře definitivně zlomit. Bohužel Sršni ukázali, že se mají ještě hodně co učit a následné pětiminutové podcenění nás vyšlo pořádně draho, dovolili jsme soupeři stáhnout náskok na poločasový stav 54:45. V poločase pak přisla trochu bouřka v šatně a třetí čtvrtina opět stála za to. Žlutočerní ukázali, jaký až mají potenciál v útoku a byli doslova nezastavitelní. Po třetí čtvrtině tak byl stav 82:58 a bylo opět téměř rozhodnuto. V utkání se dostali opět na palubovku všichni Sršni a při trojce Dana Hejla mohli všichni v hale oslavit nejen druhou veledůležitou výhru kadetů, ale i pokoření stobodové hranice.
 
 
 

Komentář Jana Čecha: Přiznám se, že jsem vůbec nedokázal odhadnout naší sílu a nevěděl jsem, co od sezóny očekávat. Přeci jen máme v týmu pouze tři hráče ročníku 2003 a ostatní budou v této kategorii pokračovat i v dalším roce, což je určitě příslibem do budoucnosti. Ovšem jsem moc rád, že se ukázalo, že i v letošním roce máme obrosvký potenciál. Individuální schopnosti velkého množství hráčů jsou opravdu na velmi dobré úrovni a bude jen na nás, jak dokážeme spolupracovat jako jeden TÝM. Je před námi spousty práce, ale věřím, že i s naším výškovým handicapem se nemusíme nikoho bát ,a pokud k utkáním budeme přistupovat jako ve třetích čtvrtinách víkendových utkání, budeme dělat našim divákům svou předváděnou hrou velkou radost.