MISTŘI U17!!!!!

Pondělí, 13.05.2019 13:36

Vážení čtenáři, rok se s rokem sešel a nám se zase něco povedlo, a tak mi opět připadla ta milá povinnost napsat o tom pár řádků. Pohodlně se usaďte, uvařte si kávu a užívejte si s námi pár minut slávy, protože je to úspěch nás všech, kteří mají srdce žlutočerné. Vlastně je to celé taková pohádka. Před sezónou mi zbyli z mistrovského týmu kadetů pouze dva hráči a před námi stála nová výzva - vytvořit od základu tým, který bude konkurence schopný na té nejvyšší úrovni. Najednou jsem měl od srpna v hale partu kluků, která mě hned od počátku nadchla svým nadšením a dala mi takovou novou krev do žil. Sice toho o basketbalu moc nevěděli, ale vlastně to asi ani nebylo třeba. Prostě celý ten rok uplynul jako voda, do posledního kola základní části jsme dokonce bojovali o vítězství v základní části, což bohužel neklaplo, ba co hůř, do play off nám byl přisouzen tým Orlů z Prostějova. Dle mého nejbasketbalovější tým, který vyznává podobný basketbal jako my. Po úvodní prohře na domácí palubovce jsme zázračně povstali a sérii třema výhrama v řadě otočili v náš prospěch. V tu chvíli jsme postoupili mezi čtyři nejlepší a vzpomněl jsem si na rozhovor před sezónou s kapitánem tohohle týmu Kubou Šurým, když psal, že náš letošní cíl je titul. Samozřejmě jsem provedl cenzuru a článek upravil s myšlenkou, že to snad nemůže myslet ani vážně. Ale ano, právě ten "blázen" Kuba Šurý, kterého mi celá republika rozmlouvala, asi opět tušil víc než já. A možná právě v tenhle moment začala cesta za naším třetím společným titulem MISTRA ČR.

 
 
Do moravské metropole Brna jsme se pro jistotu vydali už v pátek odpoledne, cestou jsme v Pelhřimově zafandili klukům z ČB při jejich cestě za zlatem, k čemuž jim ze srdce gratuluji, a poté následoval vyhlášený český tankodrom D1. Naštěstí jsem s sebou měl i vyhlášeného průvodce a znalce místních poměrů Aleše Kyriána, který mě zavedl do útulné hospůdky u Tesaře, kde jsem měl tu čest ochutnat dvanáctistupňové pivo Prasák, které mi asi dalo vítězné myšlenky. V sobotu dopoledne následovalo lehké rozbruslení v hale na Morendě, ale pro některé to bylo asi málo. Chlapci si místo odpoledního klidu chtěli ještě hrát, a tak náš klíčový pivot Janek Kříž skončil se zašitým zápěstím, protože náš třináctiletý chlapeček Pepík Svoboda prostě souboj o skleněné dveře vyhrál. On vždy chce vyhrát. Ale možná i oni věděli co dělají, jelikož střepy přece nosí štěstí!!! V semifinále jsme narazili na druhý tým základní části Snakes Ostrava. Utkání bylo od začátku jako na houpačce. My jsme se prosazovali naší rychlostí a hrou 1 na 1, soupeř tězil zejména ze své fyzické převahy. My jsme opět vsadili na svou taktiku z play off, že brání ten kdo nevěří svému  útoku, a tak v hale opět vypukla přestřelka, kdy se skóre přelévalo z jedné strany na druhou. Když však bylo pět minut před koncem skóre o 9 pro Snakes, málokdo už věřil ve zvrat. Naštěstí se Sršni nikdy nevzdávají a bleskově jsme se dotáhli. Když Jakub Šurý deset vteřin před koncem poslal utkání do prodloužení svým vyhlášeným "podstřelem", písecký kotel řádil jako vyhlášená TRIBUNA SEVER ve Vršovicích u mých kluků sešívaných. Prodloužení už byla hra s osudem. Dostali jsme se do tříbodového vedení dvě minuty před koncem, aby jsme 30 vteřin před koncem o tři prohrávali a akcie Sršňů opět padali k bodu mrazu. Naštěstí si osud do rokou vzal náš malý velký muž. Hned po timeoutu snižuje na rozdíl jediného bodu, poté v ohlušující atmosféře úspěšně ubráníme a rozbíháme rychlý protiútok na jehož konci je Kryštof Pytelka a postupujeme do FINÁLE. Tohle utkání mě stálo dalších pět vlasů, které opět jen zvětší mojí lysinu, ale pro úspěch se holt musí něco obětovat. 
 
 
 
A máme tu finále proti domácímu Brnu. Opět jsme věděli, že klíčem bude fyzicky se vyrovnat soupeři a snažit se hrát naší hru. To se nám bohužel v prvním poločase příliš nevedlo. Nemohli jsme se dostat do tempa a soupeř tak byl čtyři body napřed. V poločase jsem se tak snažil hráčům promluvit do duše, že únava je jedna věc, ale tolikrát v životě v tom finále už být nemusíme, a že se dokážu s prohrou vyrovnat, ale pouze v případě, že se nahoře bude odehrávat to, co je naše DNA, že se bude lítat sem, tam. Sršni nastoupili do druhého poločasu jako vyměnění, nevím co do sebe nalili za benzín, ale najednou bylo celé hřiště jejich. Třetí čtvrtina tak skončila naprosto zaslouženě 30:13 pro naše hráče. V poslední čtvrtině jsme tak jen hájili náš náskok a naprosto po zásluze mohlo vypouknout nadšení z titulu!!! A vysoký jalovec, vysoký jako já, ........
 
 
 
 
Sršni posbírali i několik individuálních ocenění. Nejlepším hráčem týmu byl zvolen Daniel Kölbl. Do nejlepší pětky turnaje byli zařazeni Martin Štrobl a Jakub Šurý, který byl zcela po zásluze vyhlášen i MVP turnaje. 
 
 
Chtěl bych poděkovat všem, co se podíleli na tomto neuvěřitelném úspěchu, opravdu je to společný úspěch nás všech. Zejména musím poděkovat BRAMBORÁM z U19 a rodičům, za to jakou nám vytvořili v Brně atmosféru. Vyhrát titul v loňské sezóně bylo nesmírně těžké, ale dokázat ho v U17 obhájit bylo ještě daleko těžší. Možná i proto, že kvůli chladnému počasí byla písecká fontána v nočních hodinách daleko studenější než minulý rok. Už se začínám rozepisovat daleko víc než je zdrávo, k tomu mi je blbě, že nemám ani tužku, ale musím si přece tu chvilku slávy užít. Venku navíc vylézá sluníčko a myslím, že bych měl vyrazit pod "frňákovník" na jedno plzeňské a začít přemýšlet o další sezóně, protože tyhle úspěchy neomrzí. Zakončil bych to tedy slova klasika: Tak končí naše komedie, zlo prohrává a dobro žije. Vám paní, vidím, se slza v oku blyští, že chodí to tak pouze na jevišti ...